11.6.2005    9.výroční oheň T.O. Moisidis

Letošní výroční oheň byl z hlediska organizace trochu odlišný od předchozích. Naše osada ho pořádala samostatně bez účasti T.O. Borovina, jak bývalo zvykem. Důvodem změny byl rozpad a ukončení činnosti Boroviny z rodinných důvodů. Počasí na oheň vypadalo všelijak a tak nás letos navštívilo méně kamarádů. Zhruba 50.  O to byla však kvalita ohně a všech doprovodných akcí lepší. Nikdo netrpěl nedostatkem nápojů, pivo a kofola došli v neděli ráno kolem 9:00hodiny. Na soutěžích se pohodlně vystřídali skoro všichni. A to letos byly odpolední soutěže pěkně vypečené.
1.) Myšárna - soutěžilo se v postrkování počítačových myší dřevěnou hůlkou do cíle.
2.) Kavárna- je již klasická soutěž vyhazováni z určeného prostoru.
3.) Hudlárna- nová soutěž. Cílem bylo přeříznutí stromu na čas. Řezalo se motorovou pilou bez motoru-motor byl ze sádry. Tak musel řezač ručně tahat celou pilou sem a tam... Soutěž dopadla dobře, nikdo se nepořezal a byla to dobrá zábava. Večer pak následovala soutěž ve zpěvu. Ta se protáhla do nočních hodin. Průběžně byly vyhlašovány výsledky a předávány ceny za odpolední soutěže. Před půlnocí byl otevřen bar , začali se rozdávat cancátka a volná zábava pokračovala až do rána.

<<Zpět na obsah<<

12.-13.2.2005 "Přechod Pálavy" Lomnice u Tišnova

"Přechod Pálavy" se opět jako každoročně konal někde úplně jinde.  Této tradiční akce se zůčastnili Slávka, Lopaťák, Hanka, Henry, Pepíno, Alena ze Říčan, BigBoo a nejrychlejší člen polární výpravy Nuno - Pes.Hlavní skupina startovala z Brna hlavního nádraží. Nasedli jme do vlaku směr Tišnov, kde jme přestoupili na připravený autobus linka 333. Ten nás dovezl do Lomnice, kde se k nám připojili Alča a BigBoo. Po vzájemném přivítání celá skupina vyrazila po naučné stezce Járy Cimrmana směr vrch Sýkoř 701 mnm. Na kterém je umístěna bysta slavného velikána.Cestou na kopec nás provázelo sněžení a mlha. Během této fyzicky namáhavé činnosti bylo nutné cestou vybudovat několik výškových táborů. V táborech pak probíhalo občerstvování celé polární výpravy. Po hodině chůze v nízkém i hlubokém sněhu jme zdárně dorazili na horu Sýkoř. Tam se nám naskytl krásný pohled na Svrateckou hornatinu, ale jen kdyby nebyla tak hustá mlha. Všichni jme se vyfotili s bustou slavného velikána a napsali jsme zprávu do vrcholové knížky. Pod zprávu jme pro upřesnění přilepili zvadlo na tuto akci. Po slavnostním přípitku výprava vyrazila po žluté značce okolo studánky Járy Cimrmana směr Skorotice. Cestou proběhlo ještě pár občerstvovacích zastávek. Ze Skorotic jme pak vyrazili po silnici do nedaleké Nedvědice na oběd. Ve čtyři hodiny jsme pak přejeli vlakem do Říkonína. Od nádraží to pak už byl jen kousek na Kutiny, kde zastrčený v lese stojí ranch u Mořského Orla. Tam právě probíhala oslava 32 narozenin kamaráda Dejva. V hospodě bylo teplo a mokré svršky se dobře sušili na římse vyhřátého krbu. Radiátory byly tak horké, že Hance zničily karymatku. Toho se hned chytil Lopaťák a ze zbytků karymatky s i vyrobil pantofle. Nuno Pes tam taky pěkně řádil. Našel tam černou fenu neznámé rasy a celou noc si spolu divoce hráli. Celkem dobrou pohodu narušil krátce po půlnoci podnapilý hospodský. Spor vznikl kvuli spaní na ranchi. Původně má cenu za postel 100 Kč za noc. Chtěli jsme domluvit nějakou slevu, protože budeme spát ve svých spacích pytlech. To odmítl se slovy buď všechno nebo nic. Po hodině BigBoo s hospodským kupodivu domluvil spaní v nevytápěné místnosti ve vlastním spacáku. Hospodský přišel a řekl” máte to zdarma”!! Ve dvě hodiny ráno všichni postupně platíme. Vše zatím v pohodě. Někteří už jsou ve spacáku. Jako poslední jde platit kamarád Pepíno. Smůla, poslední bankovka která mu zbyla je 1000 Kč. Hospodský se rozzuřil a začal všem okolo nadávat. Byl naštvaný, že nám to dal zdarma. Jeho poslední slova po půl hodině nadávek zněla “ráno se zbalte a vypadněte” . Pepíno, který ještě neměl roztažený spacák se zbalil, vzal Nuna a šel v noci na nádraží. Ráno jme ho již nepotkali. Ráno jsme se rychle zbalili šli taky na vlak. Ujel nám těsně před nosem. Nu což. Ohřejeme křenovou omáčku, kterou s sebou táhne BigBoo celou cestu.V nádražní čekárně Henry vytahuje plynový vařič a už vaříme. Po křence s knedlíkem dáme zákusek flašku vaječného koňaku. Po chvíli přijíždí vlak na Brno a my už sedíme v teple vagónu. Tím končí naše putování.

<<Zpět na obsah<<

Vandr po České Kanadě a Slavonicku 
2. až 6.7. 2004

Tohoto velkého vandru se zúčastnili Lopaťák, Slávka, Henry, Presto, Matěj a Alena. V pátek večer jsme se všichni potkali ve Slavonicích. Ten večer se nikam daleko nejde. Jako místo na spaní je zvolen lesík za železniční tratí, nedaleko Slavonic. Na ráno je naplánovaná prohlídka Slavonic, tak nemá cenu někam daleko chodit. Po prohlídce města naše kroky míří po červené značce k nedalekému zbořenému městu jménem Pfaffenschlag. Není tam skoro nic, jen základy domů a pevnost ŘOP. Potom přez Staré Město putujeme na Hrad Landštejn. S věže je krásný výhled na přehradu. Večerí oheň zaplál v našem táboře, nedaleko Starého Města u potůčku nesoucí název Kolčavka. V rybníku, do kterého Kolčavka ústí je perfektní voda na večerní koupání.Večerní zábavu u ohně narušuje pouze drobná technická závada na hudebním zařízení.Po zjištění, že Presto nemá náhradní strunu do kytary se drobná technická závada rázem přesouvá do kategorie težkých závad, ba přímo neopravitelných. Ráno stáváme do krásného slunečného dne. Máme před sebou delší trasu, která vede opět přes Staré Město a Dobrotín okolo rybníku Kačer. Lopaťák a Slávka šli napřed do Nové Bystřice sledovat fotbal. Mi ostatní dál pokračujeme okolo státní hranice přes Staré Hutě, až do Artolče, kde není hospoda. Už se blíží večer tak zastavujem v lese mezi Artolčí a Mýtinkama. Je tu plno borůvek. Matějovi se tu líbí. Snažíme se navázat telekomunikační spojení s Lopaťákem. Ráno je trochu zatažená obloha. Po hodince chůze lehce začíná pršet, ještě jsme v lese. Stromy tu vodu naštěstí stíhají pochytat. Ani jsme moc nezmokli a už se blížíme ke Klášteru. Začíná svítit sluníčko, je to paráda. Máme velké štěstí, zrovna jdou nějací lidi na prohlídku. Vetřeme se!! Je to nádherný kostel, v podzemí jsou kasematy, které nemůžeme vynechat. Nasazuji čelovku, ostatní berou do ruky připravené svíčky a hurá do tmy. Po vynoření z temného podzemí rychle pelášíme za Lopaťákem a Slávkou, kteří již čekají v Albeři v hospodě. Už mám taky hlad a u nádraží v hospodě moc dobře vaří. Přicházíme k hospodě a po mostě zrovna projíždí parní vlak. Je to krásný pohled. Po dobrém jídle nasedáme na lokálku a necháme se úzkorozchodnou dráhou přepravit do památné stanice Kaproun. Je tam plno zajímavostí. Po vystoupení z vlaku probíhá okamžitě fotografování s velikánem, Mistrem Járou Cimrmanem, který tu byl v noci z 28. na 29. června roku 1900 vyloučen z železniční přepravy. Pak zbývá jen navštívit Cimrmanův pramen a už šlapeme do kopce k dědině Kaproun s hospodou, které se ovšem k nespokojenosti některých kamarádů bravůrně vyhneme. Náš cíl je kopec Šibeník pod kterým stojí srub u kterého dnes přespíme. Cestou máme štěstí, Potkáváme kamarády, kteří vlastní náhradní strunu do kytary. Večer bude hudba. Dorážíme ke srubu a slunce začíná zapadat. Rychle zamaskujeme batohy ve křoví a spěcháme s kopce do nedaleké Zvůle. Je tam chatová oblast, kemp, rybník a hlavně moře otevřených hospod. Do jedné usedáme. Je pěkná dřevěná, s verandou. Presto vytahuje kytaru, je tu krásně. Hospodu zavíráme kolem třetí hodiny ranní. Jdeme na flek. Tam ješte sedíme u ohně, je krásná noc.Ráno nás čeká poslední den vandru. Pěšky jdeme do Mostů, kde má Presto zaparkované auto. Odváží nás do Jindřichova Hradce, odkud nám jede přímý vlak až do Brna.
 

<<Zpět na obsah<<

28.-31.10.2004 Jeseníky

Tohoto pohodového vandru se zůčastnili jen tři členové naší osady. Byl to Lopaťák, Slávka, Henry a Hanka. Akce začínala odjezdem ve čtrtek 28.října směr Jeseník. Bez Hanky, která přijede až druhý den. Po příjezdu do velkoměsta Jeseník jme se rozutekli všichni po svých zálibách. Lopaťák šel prozkoumat vodní tvrz a Henry se Slávkou šli do hospody hned potom co zjistili odjezd autobusu do přírodní rezervace Rejvíz. Po příchodu třetího poutníka jsme nastoupili do autobusu a vyjeli nahoru nad Jeseník prozkoumat velké mechové jezírko v oblasti Rejvíz. Mechové jezírko se nachází ve středu západního jádra rašeliniště a vrstva rašeliny tu dosahuje až 300 cm. Roste tu i masožravá rostlina Rosnatka okrouhlolistá. Od jezírka jme dále postupovali přez rozhlednu Zlatý Chlum, která je vysoká 26 metrů a byla postavena v roce 1899 za pouhých 13 měsíců stavitelem Aloisem Nietche. Je z ní výhled na Město Jeseník, Praděd, masív hrubého jeseníku, Rychlebské hory a roviny polské části Slezska. vstupné je 15 Kč. Další zastávkou byl kostelík na Křížovém vrchu. U hospody, která se nachází vedle kostela byla krásná cedule na fotografování. Bylo škoda toho nevyužít. Odpoledne jsme dorazili zpět do Jeseníku a nastoupili do vlaku, který nás svezl o pár zastávek zpět do Ramzové. Tam náš den končil v pěkné hospůdce u nádraží. Když se pořádně setmělo, šli jsme spát vedle nádraží u železničního náspu. Jsou tam krásné smrky a rovina, která se v těchto končinách dosti špatně hledá. Ráno jsme vyjeli lanovkou na Šerák do nadmořské výšky 1350 mnm. Dále naše pouť pokračovala po svých až na Červenohorské sedlo, odkud jsme se stopem dopravili do vesničky Kouty nad Desnou.Tam sme se večer potkali s Hankou, která za námi přijela o den později.V koutech jme společně přespali v jedné opuštěné zahradě u řeky. Ráno kolem 7. hodiny proběhla snídaně a pak jme nasedli na autobus, který nás opět vyvezl na Červenohorské sedlo.Bylo štestí, že jme spali dole. Na sedle celou noc strašně foukal studenej vítr. Naše trasa nás vedla přes Chatu Švýcárnu směr Praděd. Počasí nic moc. Je mlha, místy poprchá. Na Pradědu jsme poseděli a posvačili. Dále už to bylo jen z kopce. Přes Ovčárnu jme sestupovalii kolem krásných vodopádů do Karlovi Studánky. Je to krásné lázeňské městečko,ale měli tam jen dvě hospody a z toho jednu zavřenou. Třetí hospodu její majitelé před rokem zapálili kvůli finanční pojistce.(Lázeňské domy mají svoje hospody a trampy tam určitě v maskáčích nepouští) My jme usedli do té jediné co zbyla. Byla zajímavá tím, že na opěradlech sedadel byli vyřezáni čeští politici- Havel, Klaus, Zeman a Kalvoda. Po jídle jme šli najít nějaké vhodné spadlo. Ve Studánce se spát nedá a tak jsme byli nuceni vrátit se kousek k vodopádům na odpočívadlo. Spalo se tam moc dobře.

<<Zpět na obsah<<

12.6.2004 8.výroční oheň T.O. Borovina a T.O. Moisidis

Výroční oheň se vydařil , počasí vcelku vyšlo, když nepočítám kvádr vody, ketrý nám spadl v sobotu na hlavu. Od večerního zapálení slavnostního ohně již nepršelo. Letos ke třem sudům piva přibyla na nápojovém lístku kofola, která byla v nočních hodinách udolána. Novinkou bylo též luxusní WC a lávka přes Chvojnici. Cancátka malovala Hanka a byly po delší době zase vandrácký, všem se moc líbily.
Jedinou stinnou stránkou akce byla nehoda, kterou utrpěl osadník Pepíno. Při pátečním nočním návratu od Sokola požil jen málo alkoholických nápojů, což mělo za následek jeho příliš velkou a vzhledem k temnotě lesa nepřiměřenou rychlost postupu na osadní flek. Při posledním skoku jeho kotník nevydržel přetížení 12G a něco v něm křuplo. V neděli byl potom odvezen do Brna do Úrazovky, odkud ho již doktoři nepustili. V Pondělí už ležel na operačním sále a do nohy dostal pár drátů a šroubů.
Výročáku se zůčastnilo 50 kamarádů a kamarádek.
Odpolední soutěže byly: Cukatůra, Petanque cross, Botocross. Večerní klasicky Zpěv a Veselé vyprávění.
Funkci ohniváka zastal kamarád Krokodýl.
Pplacku” Pivního blba” jsme letos neudělovali.

<<<Zpět na obsah<<

Přechod Pálavy”
Z Velké Bíteše do Veverské Bitýšky
20.března 2004

Jako již každoročně proběhl tradiční přechod Pálavy úplně jinde.  Ráno nás přivítalo krásné počasí. Myslivecká hospoda v Bíteši nás po ránu uvítala gulášovou polévkou a pivem. Takto posíleni jsme vyrazili směr Bílý potok. Během cesty nás přepadla žízeň. Tak bylo nevyhnutelně nutné zastavit ve Křoví v hospodě. Vytáhly se nástroje a zahrálo se pár písní, aby nám to občerstvování lépe šlo. Po nějaké té hodince naše eskadra vyrazila opět na cestu. Lehkým tempem uháníme údolím, když v tom náhle vidíme mezi stromy namotané zelené plachty. To musíme prozkoumat!! Zevnitř podivné místnosti jsou slyšet hlasy.Pomalu a zvolna nakoukneme dovnitř...A kruci, zase máme přetržku v pochodu. Uvnitř sedí parta trampů co taky vítají jaro. Nu což, pivečku se nedá odolat a gulášek mají prvotřídní. Bigboo s Yukym vytáhli opět nástroje. Po chvíli zase šlapeme. Na Šmelcovnu to už není daleko. Začínají brody, mostky tu nejsou. Jen vlhké kulaté klády. Přejdeme takto pár brodů a první plaváček, co se netrefil na kládu je po pás ve vodě. Chudák Hanka. Na Šmelcovnu je to ještě kus. Na dalším brodu plave zase Alča “Ze Říčan”. Taky jí pěkně čvachtá v botech. Je 18:10 hodin, hospoda na dohled. Smůla!!!! Hospodský na Šmelcovně zavřel v 18:00 a odjel. Nezbejvá nic jiného, než jít do kopce do Maršovské hospody. Smůla v hospodě mají zrovna myslivci schůzi a oslavu narozenin. Hraje harmonikář a dechovka. Popijem pár piv, hrát se nedá. V noci jdem spát na hřiště. Ráno nás probouzí den jak malovaný. Šlapeme do lomů u “Kaolínky”. Je tam krásně. Pak už jen seběhnem do Veverské Bitýšky, kde si dáme pořádný oběd. Vždyť si ho zasloužíme...

<<Zpět na obsah<<

11.7.2003

Osada mění, osada vylepšuje.

T.O. Moisidis má nové domovenky. Důvodem pro změnu se stal fakt,že staré původní domovenky byly kombinace vypalované kůže a výšivka na látce. Proto se nedaly prát zároveň s mantlem. To jako první zjistil kamarád Pepíno, když mu pračka nenávratně sežrala střední látkovou část domovenky. Dalším a hlavním nedostatkem  starých domovenek byl jejich malý počet, každý osadník měl pouze jeden kus a nebyl žádný náhradní. Proto se osada na jedné osadní schůzce rozhodla navrhnout a vyrobit nové domovenky.Grafickou podobu začal Henry vymýšlet na PC již v dubnu. V červnu se osada konečně sešla k poslední korekci návrhu. Výrobcem nášivek, se po dlouhotrvajícím konkurzním řízení, které se odehrálo na přelomu května a června stala fa Poláček Petr Mendlovo nám. 9. Samotný vyšívací proces se také neobešel bez dalších úprav. Kvůli nepředvídatelným technickým problémům při samotném vyšívání, bylo nutné upustit od žluté podkladní barvy nápisu MOISIDIS, ve spodní části domovenky. Snížení počtu barev, ze 7 na 6 se také samozřejmě odrazilo na nižší ceně domovenky. V pátek 11. července, po dlouhém laborování s barvami a designem, dostal šerif  Henry do rukou prvních šest kusů dlouho očekávaných nových domovenek. Domovenky byly objednány v počtu 20 kusů Celý proces přechodu osady na nové domovenky bude hotov do 10.ČS potlachu v Pozďaťíně.

<<Zpět na obsah<<