|
|
|
|
|
Jako každý rok tak i letos se
neobejdeme bez tradičního přechodu. Tentokrát to opět padlo opravdu na
původní místo Pálavu. Sešli jsme se v hojném počtu. Do Mikulova nás dorazilo
dvanáct kousků, odhodlaných pokořit tyto velehory nemající v okolí
konkurenci. Počasí nebylo nic moc, ale alespoň nepršelo. Na vrcholkách
foukal dosti silný vítr. Během náročného výstupu se naše výprava rozdělila
na na dvě skupiny. První skupina musela nutně dočerpat pohonné látky v
závětří blízkého Ponyranče u Klentnice. Druhá skupina naopak vzala stolovou
horu útokem a na Sirotčím hrádku dočerpala z vlastních zásob. Od tud naše
výpravy postupovaly samostatně. Kontakt strategicky zajišťovala kamarádka
Dana až z dalekých Křenovic, pomocí bezdrátového GSM spojení. Po dobytí
poslední zříceniny hradu Děvičky, který se majestátně tyčí nad rozlehlou
vodní plochou, jsme v dálce za větrem rozbouřenou vodní hladinou určili
další cíl naší sesty. Byla to vesniška Strachotín. Během přesunu jsme letmo
prošli kolem sídla Věstonické Venuše, "která si toho času odjela na návštěvu
do prahy" a už jsme pelášili po hrázi jen pár metrů nad vodní hladinou,
kterou teď ještě více naháněl silný vítr po jezeře. Ve vesnici hodláme
navštívit Rybářskou baštu,ale máme smůlu, zrovna malují. Je chladno a už
potřebujeme zase doplnit energetické zásoby. Bereme za kliku první hospody
na cestě. Celkem pěkná hospoda, stoly a židle z bambusu, jak u šikmovokejch.
Při objednávání si jídla se nám ale šikmé voči vrátily do českých
parametrů. Objednáváme tedy hromadně klasiku nejlevnější "SMAŽÁK". Jen
někdo ze zdravotních důvodů objednává nesmažené šroubované nudle s houbama.
Po pár pivech kofolách a grogách nás dohání druhá skupina. Společně dáme pár
kousků. Za chvíli nás dvanáct bylo opět na cestě do konečného cíle. Nádraží
Popice. Akce se celkem podařila, nikdo po cestě neutrpěl vážné újmy na
zdraví a tak příště zase
někde Ahoj.
11.6.2005 9.výroční oheň T.O. Moisidis
Letošní výroční oheň byl z hlediska
organizace trochu odlišný od předchozích. Naše osada ho pořádala samostatně
bez účasti T.O. Borovina, jak bývalo zvykem. Důvodem změny byl rozpad a
ukončení činnosti Boroviny z rodinných důvodů. Počasí na oheň vypadalo
všelijak a tak nás letos navštívilo méně kamarádů. Zhruba 50. O to
byla však kvalita ohně a všech doprovodných akcí lepší. Nikdo netrpěl
nedostatkem nápojů, pivo a kofola došli v neděli ráno kolem 9:00hodiny. Na
soutěžích se pohodlně vystřídali skoro všichni. A to letos byly odpolední
soutěže pěkně vypečené.
12.-13.2.2005 "Přechod Pálavy" Lomnice u Tišnova"Přechod Pálavy" se opět jako každoročně konal někde úplně jinde. Této tradiční akce se zůčastnili Slávka, Lopaťák, Hanka, Henry, Pepíno, Alena ze Říčan, BigBoo a nejrychlejší člen polární výpravy Nuno - Pes.Hlavní skupina startovala z Brna hlavního nádraží. Nasedli jme do vlaku směr Tišnov, kde jme přestoupili na připravený autobus linka 333. Ten nás dovezl do Lomnice, kde se k nám připojili Alča a BigBoo. Po vzájemném přivítání celá skupina vyrazila po naučné stezce Járy Cimrmana směr vrch Sýkoř 701 mnm. Na kterém je umístěna bysta slavného velikána.Cestou na kopec nás provázelo sněžení a mlha. Během této fyzicky namáhavé činnosti bylo nutné cestou vybudovat několik výškových táborů. V táborech pak probíhalo občerstvování celé polární výpravy. Po hodině chůze v nízkém i hlubokém sněhu jme zdárně dorazili na horu Sýkoř. Tam se nám naskytl krásný pohled na Svrateckou hornatinu, ale jen kdyby nebyla tak hustá mlha. Všichni jme se vyfotili s bustou slavného velikána a napsali jsme zprávu do vrcholové knížky. Pod zprávu jme pro upřesnění přilepili zvadlo na tuto akci. Po slavnostním přípitku výprava vyrazila po žluté značce okolo studánky Járy Cimrmana směr Skorotice. Cestou proběhlo ještě pár občerstvovacích zastávek. Ze Skorotic jme pak vyrazili po silnici do nedaleké Nedvědice na oběd. Ve čtyři hodiny jsme pak přejeli vlakem do Říkonína. Od nádraží to pak už byl jen kousek na Kutiny, kde zastrčený v lese stojí |